Pour féliciter, Chateau Mcely

Romantické kresby s vánoční atmosférou patří již ke každoroční tradici. První malované PF je z roku 2007. Tehdy ho pro nás připravil Ota Bláha, dvorní designer Chateau Mcely. Hlavním motivem byl zámek zachumlaný do sněhového mraku. Inspirací bylo logo Chateau Mcely, typický zámeček na polštáři, který má symbolizovat pohodlí a péči, kterou hostům věnujeme.

Další kresby pro nás již s láskou každoročně kreslí akademická malířka Alenka Holá, jež je mimo jiné autorkou ilustrací dětské knihy Nely, princezna ze Chateau Mcely. Pojďte se společně s námi v tomto předvánočním shonu potěšit pohledem na Vánoce, jak je známe z dětství...

Teprve až s Vašimi otázkami uvědomila jsem si, že je vánočních obrázků téměř kolekce a že se pro mně vlastně staly malým podzimním - předzimním rituálem. Téměř ve stejném čase, kdy listí zezlátlé už opadalo ze stromů, kdy krajina se pomalu ztišuje, kdy soumraky pozvolna přicházejí dřív a dřív a obloha přes odstíny růžové postupně temně zmodrá už odpoledne, předběhnu o něco čas, a prostřednictvím obrázku přenesu se do atmosféry vánoc. Takže když vánoce nastanou, mám už jedny, zámecké, docela intenzivně zažité :)

Odkud přichází každý rok inspirace pro nový obrázek?

Těžko říct, odkud se bere inspirace.
Začne to tím, že se v hlavě spustí projekce, taková virtuální prohlídka - procházka parkem, zámkem, někde se zastaví a hledá záběr a k němu náznak příběhu. Během dne si takhle odletím do Mcel při jízdě autem a míjená krajina se do nich prolne, při usínání se spustí různé rešerše zažitého, viděného, předchozích obrázků, vzpomínek.

Jak dlouho Vám kresba trvá a jaký je proces? Usednete a namalujete hned nebo je to delší proces?
Málokdy usednu ke stolu hned, obcházím okolo, pomalu, většinou několik dní probíhá zrání, na tom vnitřním projekčním plátně za očima se cosi skládá, ale není to vidět. Pak teprve nastoupí fáze "realizační", oživit to viděné, v co nejvěrnější podobě. Někdy je to zápas, než se představa, promítaná v hlavě, překryje s tím, co ruka přenáší na papír. To hlavní je na obrázku většinou na jeden zátah, jeden večer respektive noc, a druhý den se ukáže, jestli je to ono a stojí za dotažení. Nějaký den pak v tom obrázku "bydlím", a to je snad ten nejbáječnější stav. Všecko okolo zmizí, vcucne si mě zavátá noc a nic než zář stromečku rozsvítit ještě víc a přisypat do temné oblohy pár hvězd, neexistuje. Když se to povede a projde autocenzurou, je to radost. A jenom můžu doufat, že něco z té nálady, vkládané do obrázků, se mi podaří přenést dál. Nevím, jestli to je inspirace, ale pro letošek mi na začátku zazněl nápěv z Rybovy mše - Hvězdy jsou dnes krásnější - a už se mně nepustil...

Jaký obrázek patří mezi Vaše nejoblíbenější?
Nejraději mám asi obrázek s Nely a sáňkami, snad proto, že vznikl nejspontánněji, je spojený s princezniným pohádkovým světem, do kterého jsem byla ponořená, a bylo mi v něm dobře. A možná i pro barevnost, miluju ta svátečně růžová nebe nad mrazivou zasněženou krajinou, těsně před tím, než padne tma.

Vzpomenete si na první setkání se Chateau Mcely?
Cesta k vám vede přes Otika Bláhu, mého takřka celoživotního souputníka, kde ho paní Inéz objevila, si nevzpomenu, vzpomenu si na první setkání s ní, a potom na první návštěvu Mcel, jeden ukázkově nevlídný listopadový den 2004, na zámku bez oken a stropů. V těch dnes už dávných dobách se vesmír spojil a stal se zázrak.

Přemítáním nad Vašimi otázkami mi došlo, že se docela lehce a ráda v představách do zámku přenesu, troufám si říct, že ho znám důvěrně, pohled téměř z každého okna, v každé roční době, parné léto i tiché zimní noci, kdy jen noční hlídač a jeho pes dělají stopy v čerstvém sněhu. Díky samotě až meditační jsou možná ty vjemy tak intenzivní, často jsem s barvami a štětci byla jediným obyvatelem, procházejícím chodbami s baterkou.
Tak taková romantická zimní noc možná stojí za prvním vánočním obrázkem, asi bude z roku 2012, dokážu se do něj docela dobře vrátit :)