BRZKÉ JARO V ZÁMECKÉM PARKU

Brzké jaro v modré a žluté

Máte zahradu? Pečujete o ní? Pak se jistě poznáte v té situaci, kdy sotva po začátku zimy začnete netrpělivě vyhlížet jaro. Příroda vám to neulehčuje, protože v teplejších dnech zimy povzbudí první sněženky, které v krátké době ukážou svá bílá poupata. Člověk lehce podlehne domněnce, že jaro začíná. A je to. A je to jako nedočkavost dětí při čekání na Ježíška. Ale jak říká klasik, v lednu a únoru zahradník pěstuje především počasí. A to není nikdy tak, jak zahradník potřebuje. Týden po týdnu, chladné dny střídají ty teplejší a naopak. A pak to přijde. V záhoně se ukážou špičky prvních cibulovin. Máte o ty první posli jara strach a nakonec zjistíte, že vlastně ještě ani snad nechcete, aby už to rostlo, protože, co když přijde silný mráz. Abychom tak o ty chuděry přišli mrazem. Ale už je to jisté. Maratón začíná.

I v našem zámeckém parku zahradnické jaro začíná právě cibulovinami. Po předcích, kteří v parku hospodařili, jsme nalezli několik lokalit se zajímavými cibulovinami. Jsou to ty nejkrásnější. Patří mezi ně modré koberce ladoněk v naší jarní zahrádce okolo památného dubu velkokvětého na jižní straně zámku a na druhé lokalitě pod patiem. Ladoňka je vděčná cibulovina, velmi vhodná pro zplanění. U nás pod patiem funguje sama již mnoho let. Populace je každoročně vyrovnaná a po odkvětu uzrálá semínka využijí nejmenší skulinku s otevřenou zemí pro uchycení nové rostlinky. Na druhé lokalitě v jarní zahrádce musíme populaci ladoněk lehce podporovat, a to řekněme optimalizovanou údržbou. Ta spočívá v redukci trsnatých trav v sezoně, které jsou pro naše ladoňky velkou konkurencí. V zimě na stanovišti rozprostřeme kompost nebo listovku, čímž nabídneme prostor otevřené země pro přesévání. Zajímavým fenoménem je takzvaná migrace semenáčů. Zajímavostí je, že stěhování semen mají také na svědomí mravenci, kteří se živí tobolkami a tím roznáší semínka na nové pozice.

Jarní zahrádku rozvíjíme i dále. Dosadili jsme stovky kusů sněženek a to plnokvětých. Kvetou ještě před ladoňkami. Pozorovatele donutí ohnout svůj hřbet, s lehkostí pozvednout kvítek po kvítku a kochat se nádherou květů, které jsou každý jiný. Sněženky jsou velkou disciplínou například ve Velké Británii, kde existují celé kluby sběratelů těchto poslů jara.

Na tomto stanovišti se nám také ukázali původní ladoničky, botanicky blízké příbuzné ladoněk. Svými temně růžovými květy doplňují modré koberce ladoněk. I ty jsme posílili dosazením stovek nových cibulek. Dnes jsou již nepřehlédnutelným prvkem jarní zahrádky.

Již mnoho desetiletí zde také každoročně kvetou staré narcisy. Rostou v pozoruhodném kruhovém tvaru. Každoročním tématem je důvod této kruhové skupiny. Někdo se přiklání k možnosti, že historicky byl v tomto místě kruhový záhon a narcisy do něj byly kulturně vsazeny. Druhý má názor ten, že do kruhu se narcisy přirozeně rozrůstají. Znamená to, že od matečné rostliny se dceřinými cibulkami populace rozrůstá do široka v kruhovém tvaru.

Narcisy jsou vůbec velké téma v našem parku. Nemám je spočítané, ale troufnu si mluvit v současné době již o tisícovkách kusů a to jen těch, které jsme dosadili. Již jsem psal o těch původních. Jsou to narcisy druhu poeticus, tedy narcis bílý. Vyplatí se mu uklonit a přičichnout ke květu. Voní nádherně. I narcisy bílé jsme doplnili do našeho parku s nadějí jejich zplanění. Cestou od zámku k biotopickému jezírku a spa, sešupem dolů skrze Blue Berry Hill, projdete v těchto jarních dnech porostem mohutných žlutých narcisů. Jsou to Dutch Mastery. Pro někoho možná až vulgární vzezření těchto zlatožlutých buchet je ztělesněním poctivého narcisu.

Pokud zabloudíte na přelomu března a dubna do meditační zahrady v lese, už zdálky vás budou vítat žluté květy narcisů různých kultivarů. Od sice drobného, za to však odolnějšího Tete-a-Tete po velký bramboříkový Rapture s typickým květem.

V lese také v době kvetení narcisů naleznete houšť lupení jasně patřící cibulovinám, ale bez květů. Zde se pro své pozdně jarní kvetení připravují bledule letní. Ano, bledule letní kvetoucí s příchodem května. Tak už to v botanickém názvosloví někdy chodí. V květu má tato bledule výšku i přes půl metru.

V době, když se podařilo tuto část lesa připojit k parku, jsme se pustili do klučení nežádoucího porostu. V přerostlém křoví jsem objevil skutečný poklad. Lilie zlatohlavá, chcete-li lilie zlatohlávek je krásná, až metr vysoká botanická lilie zařazená na seznam ohrožených druhů rostlin. Velmi si ji hýčkáme, i když, jak už to tak u botanických druhů rostlin někdy bývá, lépe si nevšímat a péči nepřehánět. Využili jsme dobré stanoviště pro tuto lilii a vysadili i kulturní sortu. Na rozdíl od té botanické ta už určitou zahradnickou péči vyžaduje. Květy zlatohlávků se můžete kochat v létě, někdy v červenci až srpnu. Jsou to královny.

Paní Inéz kdysi přijela z jednoho ze svých výletů s obrovskou inspirací bramboříkových koberců. A tak začala mcelská bramboříková paráda. Vybrali jsme lokalitu dobře přehlednou od shora od zámku a zároveň vynikající pro pohled od našeho koupacího jezírka.

Cibuloviny obecně vyžadují stanoviště kvalitně odvodněné, což byla u nás na těžkých jílových půdách velká výzva. Spravilo to pár vozíků štěrku, který jsme zapravili dospodu a pěstební vrstvu jsme vylepšili štěrkem jemnějším a kvalitním podílem naší listovky. Vysadili jsme první experimentální bramboříkové políčko. Po letech pozorování a zkoušení jsme péči o bramboříky vyladili natolik, že jsme si troufli vysadit bramboříkové pole. To je zahradníkova pýcha. Radost dělají botanické bramboříky břečťanolisté a bramboříky koum.

Koum je pro jarní květ. První nedočkavce můžete najít už v únoru a kvete až do března. Ten břečťanolistý kvete na konci léta k podzimu. Variabilita barev květů, tvarů listů, ale také kresby na listech je prostě dokonalá. A co víc, bramboříky se nám začali vysemeňovat, putovat a roztahovat se po parku. Chtěl bych je hledat za sto let. Lokalitu jsme také doplnili šafrány a modřence se nám sami přidali do té parády.

Nesmím samozřejmě vynechat naše reprezentativní výsadby kolem zámku, naše motýlí křídla. I zde máme mnoho a mnoho cibulovin.
K hlavnímu vchodu jsme vysadili stovky sněženek. Jsou mezi nimi i sněženky Elwésovi. Sněženka podsněžník, ta klasická naše drobná sněženka, to je opravdový vítač jara se spolehlivým kvetením od února do dubna. Elwésova je ten provokatér, co je schopný vykvést už na Vánoce. Ale jsou krásné. Dorostou i do třiceti centimetrů výšky a květy mohou mít v průměru čtyři centimetry. Od března se ženou ze země puškinie spolu s narcisy. Skvěle doplňují kvetoucí čemeřice. V plné parádě koberců puškinií ladoňkovitých (a zase ty ladoňky) se už ke startu připravují tulipány v tmavých barvách a to na jižní straně zámku. Objevují se i listy okrasných česneků. Jejich fialové kulovité květy dělají radost až do léta.

Poslední kapitolou mého příspěvku (ne tak parku) jsou okrasné česneky. Řadím je na konec, protože ve větším je máme teprve krátce. Ty nejstarší doplňují náš šalvějový závoj a také levandulové pole. Nejmladší skupinu okrasných česneků pěstujeme v záhonu pod patiem, kterému říkáme drift. Od jara do léta když projdete kolem zámeckého patia, neminete je. Jejich zpravidla kulovité květy krásně doplňují výsadby okrasných trav a rdesen v driftu. Na tomto stanovišti máme v současné době vysazeno na patnáct druhů česneků. Liší se dobou kvetení, velikostí a barvou květů. Naleznete zde s květy fialovými, purpurovými, růžovými, bílými i žlutými. Po dokvetení ještě dlouho jejich kulovitá uschlá květenství vyčuhují nad vlnící se trávy. Vítr se nakonec většinou postará o jejich zmizení.

Cibuloviny jsou hodně rozsáhlé téma obecně. Za těch pár let našeho hospodaření v mcelském parku se z těchto jarních krásek stalo velké téma i u nás. Tento rok je neuvidíte. Je to velká škoda. Letošní jaro patří park veverkám, čmelákům, kosům a vůbec ptákům. Mám ale dobrou zprávu. Až nám ta všelijaká havěť park opět propůjčí, pochlubíme se naší zahradničinou. Dozajista budou cibulky vítat i to příští jaro! A navíc, jarem to u nás nekončí! A o tom třeba zas někdy příště.

Až budete u nás na zámku, zastavte se na kus řeči se zahradníkem.
Honza Ulbrich


Honza Ulbrich

Zámecký zahradník, je členem týmu již od roku 2008. O park tak pečuje téměř od počátku jeho založení. Jeho vyprávění o historii parku i současnosti bychom mohli poslouchat zaujatě do nekonečna. Pokud budete mít chuť se o parku více dovědět, jak sám říká, zastavte se u něj a neostýchejte se ho oslovit. Jistě si domů odvezete nové informace a třeba i tipy pro vaši zahradu...

Honzův pohled nejen na zámecký park můžete sledovat také na jeho instagramu.